Správná argumentace, vhodná a nevhodná slova při psaní prací

Při psaní odborných prací dělají studenti často chyby. Kromě obligátních gramatických a stylistických nesrovnalostí je potřeba nepodceňovat ani argumentační stránku práce, neboť právě na schopnosti argumentace se projeví odbornost hotového textu. Seminární práce se často doslova hemží nevhodnými slovy, která jejich autor použil v dobré víře, nicméně na nesprávném místě, nelogicky, nejasným způsobem, v rozporu s ostatním textem, nebo dokonce zcela špatně z hlediska jejich významu. Následující text by tedy měl upozornit na nejčastější chyby a poskytnout návod, jak se jich vyvarovat.

Jedním z častých nešvarů je nejasně postavená argumentační linka – práce musí mít logický průběh, musí směřovat k vytyčenému cíli, musí mít jasný směr, od nějž by se autor neměl zbytečně odchylovat. Pokud je text proložený různými odbočkami, které mají být zajímavou vložkou, nicméně zbytečně text natahují a odvádějí pozornost od tématu, je to vždycky špatně. Cílem seminární práce není postihnout vše, co se daného tématu týká, ale zvolit si úzce vymezený problém a ten v textu vyřešit. Nic víc a nic míň. V textu nesmí být stále dokola omíláno totéž (byť jinými slovy), není dobré se ani vracet v půlce textu na začátek a znovu opakovat, či vysvětlovat východiska (Např.: „Jak už bylo výše řečeno…“).

Argumentace by měla být především logická. Z textu musí být jasně patrné, z čeho vyvozené závěry vycházejí, jak k nim student došel, proč navrhuje právě toto řešení. Žádný závěr nesmí náhle vyplynout z ničeho, byť by byl logicky správný – vždy je potřeba jej pečlivě a co možná nejpodrobněji odůvodnit, vysvětlit svůj myšlenkový pochod, podložit jej fakty. Závěry by neměly být ani příliš zevšeobecněné, je potřeba jít skutečně do hloubky, postihnout to nejdůležitější, co z práce vyplývá, nespokojit se pouze s obecnou proklamací.

Co se týče stavby textu, častým problémem je, že autor si sám sobě odporuje – resp. volí taková slova, jimiž popírá to, co on sám na jiném místě tvrdil. Důvodem může být např. špatné použití spojek, kdy věta pak vyzní jinak, než byla původně myšlena (případně je její význam nejednoznačný). Student by se měl také vyvarovat toho, aby se do vlastních tvrzení zamotával – když už něco konstatuje, tak si za tím musí také stát, nikoliv to hned v příští větě popřít.

Nevhodně zvolená slova jsou samostatnou kapitolou – buď chybí obecný termín (z textu nějaké slovo jednoduše řečeno vypadne, a přestože je věta rámcově pochopitelná, o přesnou formulaci se nejedná), nebo je použito dvojího odporování (z textu pak není zřejmé, zda tedy dané tvrzení platí, nebo neplatí), případně je totožné slovo opakováno vícekrát v jedné větě (mimochodem nepůsobí to dobře ani v rámci jednoho kratšího odstavce). Dále se student často snaží blýsknout a předvést, kolik cizích slov zná a jak je umí používat, nicméně i zde platí, že méně je někdy více – pokud pro daný výraz existuje běžně používané české slovo, není nutné za každou cenu uvádět cizí ekvivalent. Může se totiž stát, že laický čtenář pak ve větě rozumí pouze předložkám a spojkám a to není rozhodně žádoucím stavem.

Správná argumentace není věda, nicméně je velmi důležité ovládat její základní principy ‑ může totiž zásadním způsobem ovlivnit celkový dojem z práce. V případě pochybností Vám se správnou stavbou argumentů i volbou slov pomohou na www.seminarkybezprace.cz.

Mohlo by vás zajímat

• Úvod a závěr bakalářské práce

  17. červen 2015

  Úvod a závěr závěrečné práce jsou mimořádně důležité součásti bakalářské i diplomové práce. U závěru se předpokládá, že se píše až skutečně na konec. Ovšem vhodné je si ponechat na konec i psaní úvodu závěrečné práce...

  Celý článek

• Dotazník jako součást praktické části bakalářské práce

  22. červenec 2015

  Pokud se rozhodnete ve své bakalářské nebo diplomové práce pro psaní praktické, aplikační či empirické části, nezbytně Vás čeká rozhodnutí o tom, jak tuto část pojmout. Jednou z možností je dotazníkové šetření...

  Celý článek